Morfin [morfium] je alkaloid fenanthrenového respektive morfinanového typu, obsažený v opiu, tzv. opiát [opioid přirozeného původu, vyskytující se v opiu]. Tvoří přibližně 10 % hmotnosti surového opia.
Používá se primárně v lékařství jako silné analgetikum [lék tišící bolest] a též jako surovina na výrobu dalších opioidů morfinového typu [například kodeinu, ethylmorfinu, hydromorfonu a folkodinu]. Je prototypem silných analgetik [anodyna], taktéž i referenční látkou, k níž se vztahuje účinnost ostatních opioidů. Jeho účinky na organismus i psychiku vyplývají z jeho působení na opioidní receptory především v centrální nervové soustavě. Při užívání se rychle rozvíjí tolerance. To znamená, že k dosažení stejné účinnosti je třeba podávat stále vyšší dávky. S tím souvisí i jeho silná návykovost. Morfin je omamná látka a kromě svého použití v medicíně je též zneužíván jako droga nebo surovina k výrobě heroinu. Podléhá proto zvláštnímu pravidlům zacházení při výrobě, distribuci a ve zdravotnických zařízeních.
V čisté podobě tento alkaloid jako první izoloval lékárník Friedrich Sertürner roku 1804, který mu dal jméno „morphium“. To vychází z řecké mytologie – Morpheus byl bohem snů. Název morfium byl později změněn na morfin. Přípona -in je jednotně používána při vytváření názvů alkaloidů.
Morfin je modelem silně účinných opioidů. Jeho účinky mají více nebo méně vyjádřeny všechny opioidy, které jsou používány v medicíně.
Klinické účinky morfinu se dají rozdělit na centrální [v CNS] a periferní [v ostatních orgánech].
Centrální účinky morfinu jsou:
- analgetický (tlumeni bolesti),
- antinocicepční (tlumení nepříjemných vjemů),
- sedativní (psychický útlum),
- anxiolytický (tlumení úzkosti),
- euforizující (zlepšení nálady), ale i dysforizující (zhoršení nálady),
- snížení citlivosti dechového centra na oxid uhličitý a následný útlum dýchání,
- antitusický (útlum reflexu kašle),
- mióza (zúžení očních zornic, typické pro účinek opioidů),
- snížení reaktivity termoregulačních center v CNS (porucha regulace tělesné teploty),
- nevolnost a zvracení – dráždí tzv. chemorecepční centra v area postrema v prodloužené míše, při pravidelném podávání časem ustupuje až mizí.
Periferní účinky morfinu jsou:
- zácpa (obstipace) – útlum peristaltiky (pohyblivosti) střev,
- uvolnění histaminu z mastocytů – vede společně s dalšími mechanizmy k vazodilataci (rozšíření cév), zvýšenému prokrvení kůže, u citlivých jedinců k hypotenzi (pokles krevního tlaku) a případně bronchospasmu (křečovité stáhnutí hladkého svalstva kolem průdušek, vedoucí k ztížení dýchání, avšak tento účinek nebývá obvyklý u většiny pacientů),
- zvýšení napětí až křeče hladkého svalstva svěračů trávicího ústrojí a močových cest.
Obvykle se podává morfin k tlumení akutních i chronických nesnesitelných bolestí po úrazech, chirurgických operacích, infarktu myokardu. Rovněž se používá při předoperační přípravě. Tlumivého účinku na dýchací centrum lze otoku [edému] plic k odstranění neekonomické hyperventilace [nadměrně zrychleného dýchání] a tíživého pocitu dušnosti.
V současnosti se již zřídka používá při těžkém, neztišitelném kašli při zhoubných onemocněních dýchacích cest [neúčinkuje-li kodein dostatečně] a zcela výjimečně [jako účinná látka opiové tinktury] na utlumení jinak nezvládnutelného průjmu [v současnosti nahrazen loperamidem a difenoxylátem].
Nežádoucí účinky morfinu plynou z jeho výše popsaného působení. Především to bývá zácpa, někdy nevolnost a zvracení (při dlouhodobém užívání obvykle mizí), křeče žlučových a močových cest. Při dlouhodobém užívání riziko vzniku tolerance a závislosti.
Na účinky morfinu se rozvíjí tolerance, a to především u toxikomanů, jen částečně u pacientů medikovaných lege artis [správným způsobem]. Tolerance znamená postupné snižování účinnosti a potřebu vyšších dávek při dlouhodobém užívání. Souvisí s návykovostí.
Morfin je návykový, jak psychicky, tak i somaticky (tělesně). Závislost na morfinu (morfinismus) je závažným onemocněním, avšak u pacientů v medicíně je problematika závislosti méně závažná, než bývá obecně předpokládáno. Jen u malého počtu pacientů užívajících morfin či jiná silná analgetika na lékařský předpis a podle pokynů lékaře se rozvine časem závislost opiátového typu. Somatický návyk u dlouhodobě medikovaných pacientů bývá běžný, ovšem psychická závislost v patologickém smyslu se vyskytuje zřídka).
Morfin je v závislosti na dávce a stavu organismu potenciálně toxický. Typickými příznaky lehké intoxikace jsou výrazná mióza, útlum, zpomalené reflexy, nevolnost a zvracení, ztížený verbální kontakt s intoxikovaným, silná ospalost. S postupujícím stupněm intoxikace pak ztráta vědomí, oslabení dýchaní, reflexů, maximální mióza bez reakce na světlo až kóma. Někdy se vyskytují i epileptoidní záchvaty křečí (podobné epileptickým) a hypotermie (snížení tělesné teploty). Při závažné intoxikaci může postižený zemřít v důsledku zástavy dýchání paralýzou dechového centra v CNS nebo udušením v důsledku aspirace (vdechnutí) zvratků v bezvědomí, a to i hodiny po užití morfinu (či jiného opioidu).
Specifickým antagonistou a antidotem (protijedem) opioidů je látka naloxon, který rychle vytěsní opioid z receptorů, a antagonizuje tak jeho účinky. Naloxon má podávat pouze lékař, a to přednostně nitrožilně (i.v.), v rozdělených dávkách dle stavu pacienta. Nutná je i reanimační pohotovost. Pacienta předávkovaného opioidem je nutno sledovat jistou dobu po zvrácení otravy, protože naloxon účinkuje obvykle kratší dobu než většina opioidů a někdy je nutné podat ho znovu nebo aplikovat kontinuálně formou infúze. U pacientů s návykem na opioidy naloxon často působí abstinenční syndrom, proto je nutné aplikovat ho u toxikomanů s předávkováním obzvláště opatrně za přísného monitoringu životních funkcí.
Morfin patří mezi omamné látky skupiny I, zacházení s ním podléhá ustanovením zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách. Ať už jako chemicky čistá látka či jakýkoliv léčivý přípravek musí být u výrobců, distributorů, v lékárnách a jiných zdravotnických zařízeních musí být uchováván v uzamčené schránce, trezoru či skříni. Jakékoliv nakládání musí být předepsaným způsovem evidováno. Lékárna může přípravky vydat pacientům na základě speciálního tiskopisu receptu s modrým pruhem a zdravotnickým zařízením na základě žádanky s modrým pruhem.