Naltrexon je antagonista opiátových receptorů, který se používá při léčbě závislosti na alkoholu nebo na opiátech. Jeho působení je podobné naloxonu, od kterého se však liší. Naloxon se používá v naléhavých případech předávkování, zatímco naltrexon se používá v dlouhodobějším horizontu pro celkovou léčbu závislosti. Od naloxonu se liší dlouhodobějším účinkem a pozdějším nástupem účinku.
V nízkých dávkách podávaný naltrexon [tzv. „low dose naltrexone“, LDN], což je přibližně desetina množství používaná při léčbě alkoholové či opiátové závislosti, se používá pro experimentální léčbu s imunitou spojených onemocnění, jako je HIV/AIDS, roztroušená skleróza [zejména primárně progresivní forma], Parkinsonova nemoc, rakovina, fibromyalgie, autoimunitní nemoci jako revmatoidní artritida nebo Bechtěrevova nemoc, Crohnova choroba, ulcerózní kolitida, Hašimotova tyroiditida a onemocnění centrální nervové soustavy.